Rozhodli jste se koupit dům nebo byt a přemýšlíte, jak vyřídit hypoteční úvěr. Ze všech stran slyšíte o nejvýhodnějších nabídkách financování, každý nabízí tu nejlevnější hypotéku. Jak se tedy rozhodnout, aby vše dopadlo dobře a banka vám nabídla ty nejlepší podmínky? A dokáže finanční poradce či banka vyřešit případné komplikace stejně jako realitní poradce?

  • Navštívím svoji banku a zeptám se. Kdo jiný by mi měl nabídnout lepší podmínky než banka, která už mne tolik let zná…?
  • Anebo se zeptám kamaráda – finančního poradce? Ten se vyzná, spolupracuje se všemi bankami, udělá mi srovnání a zjistíme, která banka má nejlepší úrok…

  • Nebo se zbavím starostí a ponechám to na realitní kanceláři, která vše zařídí komplexně…?

 
Nechám si předložit pár nabídek a uvidím, která bude nejzajímavější… Nabídky jsou ale dost podobné co do úrokové sazby, poplatků i splátek případných pojištění. Podle čeho se tedy máte nyní rozhodnout? Pro spolupráci s realitní kanceláři mluví několik pádných argumentů, které ve finále bývají ty rozhodující:
 
  • Zbavíte se starostí. Nemusíte jednat zvlášť s realitní kanceláří a zvlášť s bankou. Vše zařídí jeden subjekt. Ušetříte tím spoustu neshod, času a energie.
  • Každý kupující se chce dohodnout na nižší provizi realitní kanceláře, což je logické. Je-li realitní makléř motivován dalším – hypotečním – obchodem, bývá k případným úlevám sdílnější.
  • Když vyřídíte úvěr ve spolupráci s realitní kanceláří, tak vám bude ve své dohodě o rezervaci nemovitosti garantovat plné navrácení celé provize v případě, že banka zamítne žádost o vyřízení úvěru.
  • A nakonec asi ta nejzásadnější věc – realitní makléř nese zodpovědnost za zdárné vyřízení celého hypotečního a realitního procesu.
 

K zamyšlení nad tímto tématem mne přivedla osobní zkušenost z posledních měsíců.

Stál jsem před úkolem prodeje bytu v Praze a prodeje druhého bytu v Brně, aby se z výtěžku pořídil rodinný dům, jehož prodávající již měli vyhlídnutý dům ještě větší… Ačkoliv to zní jakkoliv zamotaně a složitě, podobné návaznosti prodejů a následných koupí jsou v realitách časté. Když se vše dobře naplánuje a sladí, s dostatečnou časovou rezervou, vše se správně smluvně ujedná, nemůže se přece nic stát.

Jak ale asi tušíte, občas se objeví detail, nad kterým zůstane i odborníkovi s dvacetiletou zkušeností rozum stát. Ale problémy jsou přece od toho, aby se řešily a každý zkušený profesionál by je měl umět předvídat a být na ně připraven.

Otázka je ale jiná: Nakolik je motivován bankovní pracovník či externí finanční poradce případné komplikace řešit obratem? Dokážete vysvětlit paní u přepážky, že má všeho nechat a věnovat se vašemu problému, protože vás tlačí čas, termíny a sankce ve smlouvách? Zruší ze dne na den váš finanční poradce své domluvené schůzky a bude řešit vaše trable, za které ani sám nemůže? Je-li zapotřebí něco osobně vyřídit na druhém konci republiky, sedne poradce do auta a obratem to zařídí? Odpovězte si sami, nicméně sám v těchto situacích slýchám ze strany poradců a pracovníků bank spíše výmluvy, proč to nejde, než snahu tyto situace obratem řešit…

Vraťme se ale k mému příběhu. S kupujícími pražského bytu jsem se také domluvil na vyřízení hypotéky. Vše probíhalo hladce. Úvěr byl do druhého dne po dodání podkladů bance schválen. Zdálo se, že vše klape jak dobře namazaný stroj.

Pan majitel, podotýkám z Brna, věděl, že jeho manželka bude v době vyřizování prodeje svého bytu v lázních, proto jsme mu připravili generální plnou moc k zastupování jeho ženy. Odjel jsem do Prahy podepsat s kupujícími úvěrové smlouvy do banky, potřebné zástavní smlouvy jsem opět v Brně podepsal s panem prodávajícím. Druhý den jsem je podal na pražský Katastrální úřad, abych měl obratem potřebné razítko na návrhu na vklad a vše přivezl zpět do banky v Brně. Zde jsem vše vítězoslavně předal pracovníkovi banky. Ten ovšem zvednul obočí a vysvětlil mi, že jejich banka neakceptuje podepsanou zástavní smlouvu na základě plné moci.

Při pomyšlení nad celým procesem, složitou návazností dalších obchodů, všemi smlouvami, termíny a sankcemi mne polil horký pot. Nic naplat, že za posledních několik let jsme využili generální plnou moc v podobné situaci u různých bank snad dvacetkrát, včetně naší nejmenované banky. Zkrátka naše banka toto změnila a basta. Jediným řešením bylo vyhotovit nové Zástavní smlouvy, znovu je podepsat všemi účastníky, vložit na Katastrální úřad zpětvzetí původního řízení a vložit Zástavní smlouvy znovu. Paní prodávající je stále v lázních. Pan prodávající musí být v osm večer v práci. A aby toho nebylo málo, na druhý den v poledne odlítali kupující na dovolenou…

Nebudu zde psát, co všechno se mi honilo hlavou. Jak známe z Pelíšků – úkol zněl jasně, nebyl čas přemýšlet, kdo je kdo. A jak říkával Ivan Hlinka – hlavně se z toho nepos…

  • Bankéř dostává šibeniční úkol – do odpoledne zajistit nové Zástavní smlouvy a zpětvzetí původních návrhů. Nutno dodat, že celý tento proces se zpravidla řeší v řádu dnů, nikoliv hodin
  • Prodávající přiveze manželku z lázní

  • Paní advokátka nachystá ověřovací doložky na Zástavní smlouvy

  • Pět minut před koncem pracovní doby vyzvedávám v bance dokumenty a spěchám k paní advokátce domů, jelikož advokátní kancelář už byla pochopitelně prázdná. Zde se potkávám s oběma prodávajícími a na dvoře paní advokátky, u bazénu, ověřujeme podpisy na smlouvách

  • Druhý den ráno vše vyřizuji s kupujícími v Praze, kteří naštěstí již měli sbaleno, poté vše podám opět na Katastrální úřad a vezu zpět do Brna do banky.

Všechno se naštěstí podařilo zažehnat. Banka vyčerpala peníze, zdržení jeden den nebylo nakonec až tak fatální. Co se dělo poté, je jako Odysseova dobrodružství, která zažil na zemi i na moři, když se vracel do vlasti. Ale o tom třeba příště. Podstatné je, že celý složitý proces několika prodejů a koupí dopadl zdárně a ve smluvených termínech.

 

Ing. Jaroslav Šilhavík

jednatel